Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Všeobecná sestra podporuje praktického lékaře v klinických činnostech v ordinaci. Má na starosti organizaci čekárny a průchodnost ordinace, podílí se na administrativní agendě a vedení zdravotnické dokumentace. Je obvykle první, s kým pacient v ordinaci komunikuje. Rozsah klinických kompetencí zdravotní sestry v dané ordinaci určuje lékař. Zdravotní sestra je kompetentní k samostatnému provádění některých klinických úkonů, jako je měření základních parametrů (výška, váha, TK a P), provádění odběrů krve a vyšetření přímo v ordinaci, EKG a dalších vyšetření dostupných v praxi, ošetřování ran a očkování. Může poskytovat informace do míry, kterou určuje lékař. Je zapojena do systému kontinuálního vzdělávání.

Všeobecná sestra poskytuje ošetřovatelskou péči, jejímž cílem je udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin. Dále se ve spolupráci s lékařem nebo zubním lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, paliativní a neodkladné nebo dispenzární péči. Uplatnění všeobecné sestry je v mnoha specializovaných oborech nemocniční i primární péče, dále v domácí péči a v hospicové péči. Práce všeobecné sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také sestra.

Dětská sestra poskytuje ošetřovatelskou péči dětem všech věkových kategorií a je odpovědná za její kvalitu. Ve spolupráci s ostatními zdravotnickými pracovníky se podílí na preventivní, dispenzární, diagnostické, léčebné, rehabilitační i paliativní péči poskytované dětem. Práce dětské sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také sestra.

Pod pojmem sestra se rozumí všeobecná sestra nebo dětská sestra podle zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, která vykonává činnosti v souladu s vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů.

Praktická sestra poskytuje základní ošetřovatelskou péči spojenou se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb pacientů. Ve spolupráci s ostatními zdravotnickými pracovníky (zejména lékaři, zubními lékaři, všeobecnými sestrami, porodními asistentkami, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, nutričními terapeuty, popř. dalšími) se podílí především na diagnostické, léčebné a rehabilitační péči. Práce praktické sestry se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

V ordinaci praktického lékaře pro dospělé jsou poskytovány zdravotní služby preventivní, diagnosticko-terapeutické, rehabilitační a posudkové. Nejčastějším důvodem návštěvy ordinace jsou běžná akutní onemocnění pohybového aparátu, dýchacích cest, močových cest, trávicího traktu, kůže a ošetření drobných úrazů. Jen zhruba 10–20 % pacientů s těmito problémy vyžaduje odeslání do specializované péče. V některých případech lékař posuzuje a vystavuje dočasnou pracovní neschopnost. Velkou část návštěv lékaře tvoří kontroly pacientů sledovaných pro chronická srdečně-cévní onemocnění a metabolismu (hypertenze, dyslipidemie, metabolický syndrom, diabetes mellitus). Významnou agendu v ordinaci tvoří preventivní prohlídky a prohlídky k posudkovým účelům (pracovnělékařská péče, vyšetření pro důchody a sociální výhody, vyšetření pro řidičský průkaz, zbrojní průkaz, průkaz potravináře), očkování a poradenství pro cestovatele. Další služby poskytované v ordinaci se odvíjejí od odborných kompetencí lékaře a sestry a jejich odborných zájmů. Lékař shromažďuje lékařské zprávy od jiných specialistů a může tak komplexně posuzovat zdravotní stav pacienta, být mu rádcem při rozhodování o postupu na základě znalostí jeho preferencí, zvažovat lékové interakce, apod. Lékař má obvykle přehled také o sociálních službách poskytovaných v dané oblasti a má předpoklady být koordinátorem komplexní péče o své seniory.

Všeobecný praktický lékař (VPL), praktický lékař neboli „praktik“ je lékař primární péče vzdělaný v oboru všeobecného praktického lékařství, který poskytuje základní léčebně preventivní péči. V systému českého zdravotnictví se praktičtí lékaři dělí do dvou hlavních skupin: praktičtí lékaři pro děti a dorost a praktičtí lékaři pro dospělé. Praktický lékař má specifické kompetence, které zahrnují zejména: vedení prvního kontaktu s pacientem, klinické rozhodování o diagnostickém a léčebném postupu, zprostředkování specializované péče, ochrana pacienta před zbytečným vyšetřováním a léčením a koordinace péče o chronické pacienty. Pacienta vnímá komplexně; jeho přístup zahrnuje biologické, psychologické, sociální i spirituální aspekty a v komunikaci je zaměřený na pacienta. Postavení a role praktického lékaře v systému péče o zdraví se v Evropě různí. V některých zemích (např. Velká Británie, Irsko, Holandsko, Skandinávie) je lékařem rodinným a jeho péče zahrnuje nad rámec kompetencí našeho VPL péči o dětskou populaci, ambulantní gynekologii a poskytování antikoncepce.

Všeobecná preventivní prohlídka (u dětí) je jedním ze čtyř typů preventivních prohlídek, které jsou ve stanovených intervalech hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Všeobecné preventivní prohlídky dětí provádějí praktičtí lékaři pro děti a dorost. Viz také prevence, preventivní prohlídka, všeobecná preventivní prohlídka (u dospělých), zubní preventivní prohlídka, gynekologická preventivní prohlídka.

Všeobecná preventivní prohlídka (u dospělých) je jedním ze čtyř typů preventivních prohlídek, které jsou ve stanovených intervalech hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Všeobecné preventivní prohlídky dospělých provádějí praktičtí lékaři pro dospělé. Viz také prevence, preventivní prohlídka, všeobecná preventivní prohlídka (u dětí), zubní preventivní prohlídka, gynekologická preventivní prohlídka.

Všeobecná preventivní prohlídka si klade za cíl poskytovat léčebně preventivní péči dětem i dospělým. V kontextu českého zdravotnictví rozlišujeme: všeobecné preventivní prohlídky dospělých (prováděné u praktických lékařů pro dospělé), všeobecné preventivní prohlídky dětí (prováděné u praktických lékařů pro děti a dorost). Viz také prevence, preventivní prohlídka, všeobecná preventivní prohlídka (u dospělých), všeobecná preventivní prohlídka (u dětí), zubní preventivní prohlídka, gynekologická preventivní prohlídka.